Nevím už přesně, kdy jsme s Kotrmelínou, jak se trefně přezdívá mojí drahé Martině, dospěli k rozhodnutí se přestěhovat. Asi to bylo někdy na přelomu 2017–2018, kdy jsme si užívali prvních měsíců života našeho prtěte. Já jsem v tu dobu bilancoval svůj pracovní rok vzhůru nohama 2017 a plánoval, jak budu podnikat na volné noze dál. Výsledek po ¾ roce myslím překvapil úplně všechny, nás nevyjímaje.

Věřím, že život se skládá z mnoha etap pracovních i osobních, které se navzájem prolínají, a to nejtěžší je poznat, že jste na konci některé z nich. Narození dítěte je určitě nejtypičtější etapa v životě každého, kdo děti má. Nebo bude mít. U mne se narození našeho prtěte přesně krylo s koncem mého působení v Seznamu, viz výše odkazovaný článek. To nemůže být náhoda. Díky tomu jsem si mohl udělat víc času na sebe, Martinu i prtě a získat trochu odstup od mnoha témat, které člověk nevnímá v pravidelném týdenním rytmu života. Překvapivě z večerních debat na balkóně vyplynulo, že bychom se oba rádi někam odstěhovali. Nejspíš někam mimo Prahu, kde bude pro prtě i pro nás zahrada, nebude daleko do přírody a bude tam větší klid než v Praze. Že prostě potřebujeme změnu životního stylu.

Mojí sociální bublinou poslední dobou opět po letech zarezonoval příběh nejhorší matky na Světě jménem Lenore Skenazy, novinářky, která pro The Sun napsala sloupek Why I Let My 9-Year-Old Ride the Subway Alone. Titul nejhorší matky ji pak přiřkla veřejná kritika, která vesměs odsoudila to, že její syn v devíti letech jezdí po NY metrem. Lenore se od té doby věnuje mně velmi sympatické aktivitě Free-range kids, která tvrdí, že děti mají právo být i bez dohledu dospělých, protože soustavný dohled jim škodí. Ó ano, jak rád vzpomínám na ty časy, kdy jsem chodil skoro tři kilometry pěšky ze školy. V zimě jsem táhnul bob, v létě jel na kole. Kolem řeky či přes les. Možná jsem se párkrát málem utopil, možná jsem chodil domů s mokrými botami a ponožkami v kapsách. Promiň mami. Přesně o tohle nechci, aby naše prtě přišlo. A na venkově lze něco takového zařídit mnohem snadněji než v Praze. Myslím, že tohle prospěje nejen našemu prtěti, ale i mně s Martinou.

Vůbec jsme samozřejmě netušili, že si nakonec vybereme dům hodinu jízdy od Prahy ve vesnici s cca třiceti domy, odkud musíte i do hospody dva kilometry. Nechci ale zatím psát o výběru domu, práci realitních makléřů či měsících nejistoty. Musím získat trochu odstup, ale je dobré si uvědomit, že první dům jsme si byli pohlédnout někdy začátkem března a finální smlouvu o koupi domu jsme podepsali v polovině září. První dům jsme si samozřejmě nekoupili, ale potřebovali jsme zjistit, jak tenhle proces funguje, jací jsou realitní makléři, jak ve skutečnosti vypadají domy, co se nám líbí na fotkách atp. V mezičase jsme samozřejmě museli prodat náš byt, doplatit hypotéku a získat novou. Prostě půl rok stresu, který ale vyvrcholil koupí domu, do kterého se koncem září nastěhujeme. Rozhodla náhoda, protože kdyby nám banka kývla na hypotéku o měsíc dříve, koupili bychom si jinou, větší a dražší nemovitost. A to by byla škoda, protože tenhle dům má větší potenciál, i když je uvnitř v horším stavu. Už teď mne bolí ruce od práce, když píšu tyhle řádky.

Osoby a obsazení

Já podnikám na volné noze a určitě se budu muset vyrovnat se změnou ve svých pracovních návycích. Chci být v Praze maximálně dvakrát do týdne, tedy si budu muset lépe plánovat schůzky s klienty či kolegy a účastnit se jen akcí, které mi opravdu dávají smysl. Tři dny v týdnu chci pracovat z domova, ale spíše jen dva, protože jsem se přesvědčil, že to s trochou snahy je možné. Abych si trochu ulehčil vyjednávání o zakázkách a měl i produkt, který v určité variantě lze realizovat čistě na dálku, připravil jsem službu audit e‑shopu, která zatím funguje lépe, než jsem čekal.

Kotrmelína zatím podniká v oboru kuchařském a pečovatelském o prtě a o mně. Chápu, že je zde riziko pocitu i reálné izolace a budu ji všemožně podporovat, aby se dostala mezi lidi nebo se v budoucnu realizovala tak, aby ji to naplňovalo.

Prtě podniká všemožné lumpárny a miluju ho. Bude to postrach vesnice.