Plánoval jsem napsat článek o naší svatbě, která záměrně proběhla v pátek 13. září 2019, tedy rok po našem přestěhování „na konec Brd“, ale dopadlo to tak nějak prapodivně, že ho píšu a vydávám až po pěti letech, tedy v pátek 13. září 2024.

Možná je to vlastně příležitost — zhodnotit pětileté manželství, nově narozené dítě, co život přinesl, manželský sex, dvě děti, zanadávat na venkovský život, podrbat sousedy i psa Harryho. Ok, jdeme na to, ale rovnou musím říct, že jsem našel za těch pět let klid a štěstí. O co lepší tenhle zpětný pohled vlastně je svědčí i to, že budu za maximálně několik prvních jednotek týdnů dědeček 🙂

Zajímavé je, jak funguje paměť. Vzpomínám si i dnes na žádost o ruku po pěti letech od seznámení 🙂 — Martina brečela jak želva a dodnes ten 100 let starý zásnubní prstýnek nenosí, aby ho nepoškodila. Miluju jí víc než tehdy, protože těch 5 let od svatby nebyly jen hezké chvíle, ale i těžké, přetrvávající, ale držíme se jeden druhého i našich dětí a jsme tu pro ně i sami pro sebe. Funguje to tak dobře, že jsem si nikdy nemyslel, že je to možný. Krach prvního manželství mi vymazal víc jak 10 let života, mým dvěma dnes už dospělým dcerám částečně taky, a ničemu takovému jsem už nevěřil. Ani sám sobě.

Jak to vlastně bylo? Na pětileté výročí našeho seznámení, které se pravidelně koná 14. února na svátek Sv. Valentýna (já za to nemůžu!) jsem Martinu požádal o ruku. Dal jí prstýnek, plakala, ale náš roční Jiřík plakal víc, protože nevěděl, co se děje… Moc hezké to bylo. Domluvili jsme se, že se někdy na podzim roku 2019 vezmeme. Tady u nás na konci Brd! Rozhodli jsme, že nejlepší bude se vzít v pátek 13. září. A jak řekli, tak udělali.

Vymysleli jsme to tak, že se vezmeme nadvakrát — obřad proběhne v rodinném kruhu v pátek v zahradě zámku Spálené Poříčí, svatební hostinu pojmeme tak, že dojedeme na naši chalupu kde k obědu ugriluju krkovice, které Martina den předem připraví. Rodiče pošleme spokojeně domů a v sobotu večer na nedalekém ranči s kamarády řádně svatbu oslavíme. A hlavní hvězdou bude náš elektrikář, který si vezme na starosti grilování prasete. A jak řekli, tak udělali!

Během těch 5 let od svatby se stalo hodně věcí, pandemie COVID-19, narození naší dcery, začal jsem jezdit na kole, pak některé ne tak hezké věci se zdravím, ale tohle byl začátek. Spíš možná prostředek z dnešního pohledu 🙂

Závěrem bych podotkl, že takovou párty bych si někdy nechal znovu líbit! A ani bych se nemusel znovu ženit 😀

Miluju jí ♥