Předělat kuchyň jsme se rozhodli prakticky ještě před nastěhováním. Je to takové srdce domu, společně se tam scházíme, snídáme, obědváme, večeříme a večer popíjíme. Já tam navíc díky své zálibě ve vaření a pečení trávím poměrně dost času. Na začátku jsme si to představovali poměrně jednoduše, ale asi tušíte jak je to se starým domem. Po cestě k cíli jsme řešili několik problémů a věcí, se kterými jsme původně vůbec nepočítali. Výsledek ale samozřejmě stojí za to!
Celý proces začal tím, že jsem vymyslela jak asi přibližně by ta naše nová kuchyň měla vypadat. Zadání bylo poměrně jasné – máme starý dům, který rozhodně nechceme přetvořit v moderní sídlo. Naopak ve všem, co zde plánujeme chceme ctít atmosféru a co nejvíce zachovat dojem toho, že se jedná o stavení z roku 1910, tedy žádnou novostavbu. V kuchyni navíc jsou nádherná kachlová kamna, o nějakém skle, mramoru nebo lesklém provedení kuchyně tedy nemohla být ani řeč. Jasnou volbou bylo dřevo v co nepřírodnějším provedení. Domluvili jsme truhláře z nedaleké vsi, který po úvodní schůzce vše nakreslil a pak už jsme jen čekali asi půl roku na to, že zahlásí „mám hotovo“.
Poměrně velkou práci jsem si dala s výběrem obkladů, úchytek i takových detailů jako jsou elektrické zásuvky. Celkově to mělo ladit a působit trochu starším dojmem. Obklady jsem vybrala sice nové, ale s patinou. Každá je trochu jiná, vypadají omšele, některé jsou ošoupané více, jiné jsou lehce nažloutlé. Ruční výroba v Itálii za strašnou raketu. Jenže než jsem se rozhoupala, skončila výroba a nebyly k sehnání. Už jsem i začala přemýšlet, že koupím bílé obklady v Hornbachu a vzor si na ně namaluji sama, z čehož Jirkovi nabíhaly noční můry, ale nakonec po pár e-mailech a telefonátech jsem je sehnala na dvou prodejnách u nás v republice s tím, že jedna z nich je přesunula do kategorie výprodej, takže jsem je sehnala za třetinovou cenu než původně! S vlastní tvorbou jsem se alespoň vyřádila u květináčů a drobných funkčních mističek, které jsem doplnila o ladící vzor barvou na keramiku.
Úchytky i zásuvky jsem od začátku chtěla porcelánové. Kdysi jsem někde viděla kombinaci dřeva a porcelánových úchytek a bylo to boží, takže jsem jen strávila pár večerů hledáním, protože úchytek je sice velká nabídka, ale dost často jsou to takové ty malé, zdobené, které se používají na komody nebo jako háčky a to nebylo úplně to, co bych hledala. V závěru jsem objevila firmu z Vysočiny, která dělá jednoduché knopky v různých velikostech. Nakonec jsem je dokoupila i na skříňku u jídelního stolu, aby bylo vše stejné.
Velkým tématem při plánování kuchyně byl také dřez. V původní kuchyni totiž byl klasický nerezový, do kterého se vešel akorát tak talíř. Myčku neplánujeme, takže ideálním stavem by byl dřez dvojitý, který jsme ale museli zavrhnout kvůli ne moc velkému pracovnímu prostoru v kuchyni. Kvůli porcelánovým doplňkům jsem se přikláněla ke keramickému bílému dřezu, aby to ladilo. Cílem bylo vybrat nějaký větší, ale za rozumnou cenu. Nakonec zvítězil dřez od firmy Sinks, u které jsme koupili i jednoduchou pákovou baterii s keramikou, což je do celku pěkný detail.
Tu jednodušší část jsem popsala, teď to dobrodružství s realizací. Původní plán byl nepřiměřeně prostý — sundáme stávající kuchyň a místo korku dáme nějaké hezké obklady. Do kuchyně natáhneme elektriku, protože je tam jedna zásuvka a my nově uděláme sporák a troubu, aby se dalo v létě vařit bez nutnosti topení v kamnech. Připravíme skrz obvodovou zeď díru na plyn, který letos chystáme připojit. A v neposlední řadě také přivedeme do kuchyně teplou vodu z koupelny. No, prozřeli jsme hned na začátku.
Tři prozření
První prozření přišlo po vstupní návštěvě elektrikáře. Stávající elektřina je totiž mix technologií. Jedna část je dělaná během elektrifikace kolem roku 1920 a druhá za dob Normalizace. Postupně je tedy potřeba udělat elektřinu ve skoro celém přízemku a polovině podkroví. (Normalizační vedení je již v mědi a postačí vyměnit zásuvky a vypínače, poutahovat rozvody v krabicích ve zdech.) S kuchyní se tedy rovnou připravila nová rozvodová skříň uvnitř a bylo třeba upravit hlavní rozvaděč venku. Takže se kopalo na fasádě, v chodbě, koupelně a kuchyni. Někde jsou cihly, někde kameny a vepřovice, takže si představte jaký tu asi byl nepořádek, vynásobte to 10 a pak si připočtěte prach, který si sedal ještě po týdnu. Vše za plného provozu s rok a půl starým miminem. Velmi přínosná zkušenost. Elektřinu tedy máme nyní v této části dokonalou, do konce roku se ještě bude to samé dělat v obýváku a pracovně a budeme mít elektřinu s přepěťovou ochranou a uzemněním, které se připojí úplně na závěr. V kuchyni se dokonce udělalo i pár kabelů navíc, pokud bychom tam někdy dali myčku nebo třeba vyměnili plynový sporák za elektrickou desku. Amen.
Druhé prozření bylo po sundání původní kuchyňské linky. Dolů totiž šla i s podstatnou částí omítky. Původní omítka je ve většině domu hliněná a polovina domu, ve které je kuchyň je z vepřovic. Bohužel jde o vlhčí část stavby a to pak jde hliněná omítka hodně snadno dolů. Jirka na to ani nemusel vzít zednické kladivo, protože na příslušnou destrukci nedržící omítky stačil šroubovák. Obkladač se tedy poté transformoval i na zedníka a i když tu původně plánoval být jedno odpoledne a jen udělat obklady, strávil tu i se svými dvěma kolegy celé tři dny, aby to dali dohromady. Nakonec nám jako bonus nahodili a vyštukovali i místa, která se vymlátili kvůli novým rozvodům elektriky. Šikulové!
Třetí prozření se sice objevilo už pár dní před nastěhováním, ale jak velký to je problém jsme zjistili až chvíli před začátkem prací kolem kuchyně. Mezi kuchyní a pokojem za ní byly dvojité dřevěné dveře s obložením. Než jsme se nastěhovali, pod prahem vylezla dřevomorka. Jirka tedy práh sundal, nastříkal tam Lignofix a vše vypadalo jakože to tak půjde. Jenže pak se nafoukla část dřevěného obložení a my zjistili, jak si ta potvora spokojeně leze dál mezi trámem futra a prkny, co jsou navrchu. Celé jsme to vybourali, spálili a začali znovu. Při sundavání se pochopitelně opakoval scénář s padající omítkou, takže další dvě značné části omítky šly dolů. Ty ale budou opraveny až budeme dělat plyn a nové obložení a dveře se budou dělat před létem, kdy bude mít náš truhlář čas, takže prozatím se díváme jen směrem na kuchyň a ne na tuhle protější stěnu.
Hotovo
Na kuchyň se díváme obdivně pořád! Vše se totiž ve výsledku povedlo a mě samotnou pak hodně překvapilo, jak vše dohromady vypadá dobře. Navíc máme konečně teplou vodu v kuchyni, už žádný hrnec s vodou na kamnech — třikrát sláva, elektrickou troubu, po připojení plynu i funkční sporák. (Sporák i trouba značky BOSH.) Jako bonus jsme víc v klidu kvůli novému elektrickému vedení. A vaří se tu skoro samo! Ještě tedy zbývá vsadit vybourané dveře, do niky ve zdi vložit nové police a vymalovat.
