Skleník, sprcha, opěrné zídky, dlažba, cestičky a výkopy — tohle všechno zapříčinila jednoduchá věta mojí Martiny: „Na zahradu potřebujeme skleník.“ Jasně, potřebujeme ho, život na venkově předpokládá, že budeme využívat záhony, které máme na zahradě. Ale jak vybrat ten správný skleník a co všechno je potřeba udělat? Zvládnu to? Vyzkoušel jsem si to na vlastní sedřenou kůži!

Výběr skleníku

Moc rád vybírám něco, čemu nerozumím. Fakt! Je to taková profesní úchylka, protože v tuhle chvíli se opravdu ukáže, jaký e-shop nebo web má nejlepší rešeršní, srovnávací a poradenské články a další obsah. Přečetl jsem hodně článků hodnotících nejrůznější druhy skleníků, materiálů konstrukce i zasklení a nakonec mi nejlépe pomohl kamarád a exkolega Martin, který vlastnil obchod prodávající skleníky a další vybavení. Dnes pracuje ve firmě provozující e-shop jiný. Myslím, že je na trhu hodně velká mezera, a zároveň příležitost ji vyplnit, právě v tom typu obsahu, který jsem potřeboval k rozhodnutí ke koupi toho kterého skleníku.

Nakonec jsem si díky Martinovi ujasnil, že chci skleník z polykarbonátu, protože na jaře dobře izoluje a nepotřebuje betonovaný základ. Hlavně druhý důvod byl v mém případě důležitý a zcela vyloučil skleník s klasickým skleněným zasklením, ten se bez betonového základu neobejde. Skleník z polykarbonátu, který jsem nakonec vybral, nepotřebuje betonovaný základ, protože se do země zakope 40 centimetrů hluboko 30 profilů ve tvaru T přesahujících základnu skleníku. Tyto profily bezpečně spojují skleník se zemí a zajišťují jeho stabilitu i tuhost konstrukce.

Důležité pro výběr konkrétního modelu bylo, že

• u nás hodně fouká,
• skleník stojí na nejvíce otevřeném místě pod domem,
• jsme v poloze nad 500 m.n.m.,
• napadne tu hodně sněhu,
• nechci betonovat základy.

Proto potřebujeme skleník následujících parametrů:

• pozinkovaná konstrukce,
• síla profilů 1 mm,
• dostatečnou šířku a správný tvar profilů,
• oblouková konstrukce,
• polykarbonát tloušťky 6 mm.

Potřebujeme do našich podmínek totiž co nejtužší konstrukci, proto silnější polykarbonát i dobře profilovanou konstrukci ze silného plechu. Oblouková konstrukce znamená, že maximální plocha skleníku je z jednoho kusu polykarbonátu, což prospívá tuhosti celé konstrukce.

Mezi zvažované parametry jsem také přidal:

• polykarbonát s UV filtrem a zárukou,
• dvě okna s automatickým otevíračem,
• dělené přední dveře.

Myslím, že jsem neopomněl žádnou důležitou vlastnost kromě rozměru, ten už je na vašich prostorových možnostech na zahradě a požadovaném pěstebním prostoru uvnitř skleníku. Já jsem si myslel, že se mi na vybrané místo vejde skleník 4×3 metry, ale jsem moc rád, že jsem koupi skleníku oddálil na dobu po výkopových pracech, kdy bylo jasné, že takový skleník by byl moc široký a nedalo by se vzadu kolem něj projít. Proto jsem nakonec zvolil rozměr 4×2,5 metru a finálně vybral skleník Gardentec Standard ve variantě s 6 mm polykarbonátem.

Skleník a jeho umístění v zahradě

Vybrat správné místo pro skleník mi chvilku trvalo, když započítám i debaty s Martinou, protože ač máme zahradu nějakých dva tisíce metrů velkou, tak zde není mnoho vhodných míst. Nakonec jsem se rozhodl postavit skleník na nejvyšším ze tří kaskádovitých záhonů, které zde vybudovali původní majitelé. Záhon se nachází v polovině délky zahrady, několik metrů pod úrovní domu v místě, kde se zahrada začíná svažovat do její spodní části zastíněné vysokými stromy rostoucími na hranici pozemku. V červnu na tohle místo svítí slunce cca od osmi hodin, kdy se přehoupne přes sousedovu střechu bývalé kovárny, do 20 hodin, kdy zmizí za stromy na sousedově zahradě. Místo je to tedy ideálně osvětlené celý den, až jsem nečekal, že tu vůbec takové je.

V kapitole zcela dole najdete několik fotografií z mobilu z celé stavby, zde bych jen chtěl poznamenat, že pracnost složení takového skleníku jsou rozhodně dva dny, jak uvádí výrobce, plus další půlden na doladění detailů, jako jsou dveře a montáž oken. Návod rozhodně nevyniká podrobností, fotografie v PDF návodu jsou nejasné a občas pomohlo jejich maximální zvětšení na displeji monitoru. Hřebenovou část jsme nakonec montovali ve třech, jinak by se nám to nepovedlo, protože tato část zcela chyběla v návodu. Výběru skleníku nicméně nelituji, jen bych doporučil nechat si skleník postavit od dodavatele nebo si s ním domluvit konzultace po telefonu. Výsledek je ale parádní.

Vnitřek skleníku

Skleník jsem letos zařídil jen provizorně — zbudoval jsem jednoduchou uličku ze starých prken a tří tvárnic ztraceného bednění, které mi zbyly po rozebrání původního svahu nad skleníkem. Uvnitř je vidět, že konstrukce skleníku je na několika místech podepřena stropními a bočními výztuhami, jinak z jeho konstrukce nic nevyčnívá. Jsem s výsledkem spokojen! A zelenina také.

Ze záhonů ve skleníku jsem odvezl několik koleček kamenů, rostlé podloží byl docela oříšek zpracovat do přijatelné podoby, a navozil do něj kubík skoro rozloženého kompostu. Na podzim a na jaře do půdy zapracujeme další živiny.

Terénní úpravy

Původní záhon, viz fotky z mobilu zcela dole, měl sklon nějakých 10°, byl úzký a nahoře zakončený nehezkou zídkou z tvárnic ztraceného bednění. Rozhodl jsem se ho v jeho zadní části zahloubit cca o metr a celý prostor rozšířit. Nechtělo se mi nově vzniklý prudký svah betonovat, a protože jsem měl kamenů dost, nastudoval jsem stavbu opěrných zídek a nakonec zídku zbudoval z kamene nalezeného na pozemku a z kamenů, co jsem při výkopových pracech vykopal ze země. Hlavní zídka je dlouhá sedm metrů a vysoká lehce nad jeden metr. Zachoval jsem původní schody a zbudoval pod ně tři nové stupně z kamene. Vybudoval jsem také boční mírně svažitý vstup na zahradu, který je vhodný pro příjezd s kolečkem a prtě na něm neupadne. Zahloubil a rozšířil jsem prostor před skleníkem, aby tam bylo možné manipulovat se zeminou i sazenicemi.

Nad celkovým zasazením do zahrady, svahu a okolních staveb jsem přemýšlel víc jak měsíc a myslím, že se to nakonec povedlo na jedničku a výsledek ladí s venkovským rázem chalupy a zahrady. Mám také radost, že jsem se rozhodl skleník více zakopat, protože je dobře zapuštěný do svahu, tolik ze zahrady nevyčnívá a je více chráněný před větrem. A že jsem se rozhodl kolem zbudovat širší dlážděný prostor z klasických betonových dlaždic 30×30 cm a prostor mezi řadami vyložil kameny. Těším se až zídka zaroste netřesky a dlažba travou i náletem plevele a celý prostor bude zelenější.

Sprcha

Hlavní zídka je proti skleníku našikmo a v přední části tak tvoří širší prostor, do kterého jsme se rozhodli umístit zahradní sprchu. Slunce sem svítí přes skleník od rána až do večera a místo je skryté kolemjdoucím. Zahradní sprchu tohoto typu, jen trochu menší, jsem okoukl u rodičů na zahradě, kde je celé léto v permanentním použití dospělými i dětmi. Vybral jsem tedy solární zahradní sprchu s klasickou hadicí zakončenou sprchou, abychom mohli lépe sprchovat malé prtě a nepadala na něj voda z pevné, vysoko umístěné sprchy. Plastový sloup má obsah 35 litrů a už je v permanentním použití i u nás. Během horkého dne jsem pod sprchou několikrát denně a prtě s Martinou také. Mimochodem: sprchu jsem koupil ve slevě v únoru, což bylo samo o sobě dost vtipné.

Sprchu jsem namontoval na jednu dlaždici 50×50 cm, na druhé stejně velké dlaždici se stojí při sprchování. Spád dlažby je kolem sprchy větší, aby voda rychle odtekla. A při použití ekologického mycího prostředku se nemusím bát, že voda teče pod skleník.

Ze stavby

Na závěr vám nabízím několik fotografií z mobilu z různých fází samotné stavby. Ještě teď mne bolí ruce, když to vidím…

Hotovo

• Celkem jsem vykopal a odvezl cca 12 kubíků zeminy.
• Na stavbu jsem použil přibližně 4 tuny kamene.
• Dlaždic 30×30 cm jsem použil padesát a dvě 50×50 cm ke sprše.
• Celý projekt trval dva měsíce, pracoval jsem na něm vždycky odpoledne a o víkendech.
• Na celé stavbě jsem nepoužil ani lžíci betonu. Jen kameny, hlínu, štěrk a dlažbu.
• Zlomil jsem dvě násady od krumpáče, ty šutry nechtěly z hlíny ven.
• Z výsledku mám fakt velkou radost a i přes tu dřinu bylo skvělé udělat něco pořádného, co postupně vyrostlo pod rukama.

Díky!

Závěrem bych rád poděkoval za pomoc Tomášovi, kopal a vozil hlínu; Standovi, skládal skleník; Martině, která vařila a sázela zeleninu; sousedu Dušanovi, přispěchal na pomoc v kritické fázi montáže; prtěti za to, že překážel pomáhal a kladivem oťukával kameny; Martinovi za úvodní rady. Díky kluci a holky!